Na schůzi Svazu československo-sovětského přátelství, Moskva 1986

Předseda: Vážení přátelé SČSP, letitá zkušenost nám zvláště vloni ukázala, že vy mladí adepti diplomacie podstupující nelehkou zkoušku životem, tj. MGIMO-em, zkrátka jako každé dítě máte i vy problémy s okolím. Zde na půdě Čerjomuškinského internátu, samozřejmě nejen tam, ale i na jiných podlažích, jsou občas slyšet neomalené soudy o tom, co vidíte a slyšíte. To svědčí o tom, že jednak neumíte opravdu vědecky analyzovat každodenní zkušenost i o tom, že vás život dosud nenaučil správně využívat svobodu slova.
Náš, repetivě váš, výbor SČSP se proto rozhodl uspořádat krátký hranatý stůl, na němž odpovíme na otázky, které vás nejvíce tíží. Z dotazů, které nám byly předem doručeny, je patrno, že otazníků je moc a moc. Zajímavé je, že většinu z vás vzrušují některé pomíjivé elementy okolní zkušenosti. Opravdu, padly dotazy o frontách, o dopravě, ale nikdo se například nezeptal, proč je Sovětský svaz světovou velmocí a Československo ne, či proč je v SSSR perestrojka a v ČSSR… no teď nebudu zabíhat do detailů a přejdu raději k jednotlivým dotazům.
Dotaz: Proč se lidé v autobusech cpou, až dveře odpadávají?
Tajemník: Tedy přátelé, je vidět, že tenhle dotaz nám poslal typický maloměšťek, misantrop a spotřebitel, který je rád, když se může rozvalit v autobuse na sedadle a široko daleko žádný soused. Hrůza, že tento člověk nechápe jak dnes, v naší uspěchané době, je důležitý vzájemný lidský kontakt, teplo člověčího dotyku, bezprostřední blízkost, opravdovost. No, a že sem tam, někdy, někdo, občas taky, totiž zřídka i udeří, no přátelé, cožpak se u nás neříká, že co se škádlivá, to se rádo mívá?!
Dotaz: Proč plivou na zem?
Předseda: Je zajímavé, že jste si všimli tohoto nového a v Moskvě stále ještě poměrně řídkého jevu. Je totiž jedním z projevů, vskutku prvních projevů, postupující přestavby na Sibiři, odkud se pomalu dostává i do centrálních oblastí. Skupina ekonomů Sibiřské akademie věd sídlící v Novosibirsku se zabývala problematikou nízké produktivity práce v chladných oblastech Sibiře. Závěry byly překvapující, ale jasné. Starý dělnický zvyk plivnout si před začátkem práce do dlaní vedl v podmínkách Sibiře k rychlému tuhnutí končetin a vyřazení lidí až do měsíce června z pracovního procesu. Na základě doporučení ekonomů vzniklo dobrovolnické hnutí, jehož centrální orgány sídlí v Novosibirsku a rychle zřizuje místní rajónní a místní odbočky, které vedou propagaci pod heslem „Chceš-li flusnout, plivni na zem, efektivnost stoupne rázem“.
Dotaz: Proč se stojí 30. 9. Fronty u krámů s obuví?
Tajemník: Toto je velmi zajímavý moment, i my jsme byli po přečtení dotazu zvědavi, co se zatím skrývá. Pomohl nám referent našeho výboru, je mezi námi a já prosím, aby povstal, ať všichni vidíte člověka, který to odhalil. Psal na toto téma ročníkovou práci, v níž došel k bombastickému leč správnému závěru: fronty se stojí 30.9. proto, že 2.10. dostanou zboží.
Dotaz: Co mám dělat, když mne nakopne sovětský občan.
Tajemník: Odpověď je jednoznačná – to samé, jako když vás nakopne Američan.
Předseda: To odmítám, je přeci třeba odlišit projev socialistického internacionalismu od imperialistické agrese.
Dotaz: Proč se všude jí grečka?
Předseda: Nesmírně složitý problém, který dle našeho mínění nelze jednoznačně objasnit. I výbor SČSP se v této otázce názorově rozešel. Nebudu jmenovat, ale militaristé v jeho řadách upadli do formalismu tvrdíc, že jde o vliv vojenských tradic. Vycházejí jednak ze samého názvu a navíc tvrdí, že jednotlivá zrna grečky jsou v šeru k nerozeznání od projektilu ráže 4,5. Přijatelnější je už vysvětlení biologické sekce našeho výboru, která na základě zdlouhavých pokusů vysvětluje rozšíření grečky faktem, že je jediným druhem poživatiny, na níž tarakáni nelezou. A konečně naše klerikální křídlo tvrdí, že jde o trest Boží.
Dotaz: Připadám si tu jako hrdina z Camusových románů…
Předseda: No a co, tady tajemník si už delší dobu připadá jako Tichý Don a taky se tím nechlubí.
Dotaz: Proč domů rodičům nedochází mé dopisy?
Tajemník: Na toto vám můžeme říci asi tolik: kvůli svému obsahu. Dílo zde je v tom, že nejen lež má krátké nohy a daleko nedojde.
Dotaz: Proč si Sověti stále třepou rukama?
Předseda: Podívejte, ehm, jak bych to… jdouc, vidouc, co dva ruku stojíc, kecajíc, rukama třepajíc, v oči si hledíc, přiblble se smějíc, psrkajíc, vězte, že oni, bacili měníc, obchodujíc, handlujíc, aktivně roznášejíc, zkrátka sami sobě škodí.
Dotaz: Proč nepoužívají u stolu nože?
Tajemník: Ale to je přece přátelé nádherný důkaz toho, že to myslí s odzbrojením upřímně!
Dotaz: Jak mám sbalit sovětské děvče?
Předseda: Tady jsme si se soudruhem tajemníkem řekli, že místo suchopárné rady vám to raději prakticky přehrajem.
ON: Privět, ja inostraněc, buduščij diplomat.
ONA: Zdórovo.
ON: Jesť u tibjá sivódňa věčerom svabodnoje vremja?
ONA: Á
ON: Tělefon jesť?
ONA: Daj zakuriť.
ON: Á
ONA: Abalděl čtóli diplomát?
ON: Ja gavarjú serjózno, chačú s tabu poznakómiťsa.
ONA: Ty dajóš! Impórtnyje tóvary jesť?
ON: Kaňéčno, imjéju batásky, kalgótky i západnyje chítsy na kasetách.
ONA: Tagdá piší moj tělefón.