Jsa posedlostí cestováním jat, aneb Zápisky z velké strany

Antonín Boleslav Švarcmiler-Kolínský

Vydání 1. Popič a syn, král. město Praha 1871

… a jestiť zem ta velíká převelíká. Velíkosť její byv umocněna divností nepojímatelnou, anobrž že začátkové její na západě rozprostírají se, leč konce její, což natýrlych předpokládati těžko, až na východ dosahují.
Táž nadmyslná obrovitost taková zhusta žerty nevkusné návštěvníkům ráda připravuje. Cumbajšpíl mrkaje v Haliči na chronometr můj památeční rytý, dostihlť jsem kamene hraničního o polednách, leč k podivu mému vlasteneckému, nechav kámen hraniční jen metr za zády, bylo rázem o dvě hodiny více, ačkoliv jsem nemeškal ni augenblik. Putujíc dál a dál, byli jsme já i můj chronometr památeční rytý, kterýžto přesýpal se bez prodlení již od dob Jugmannových, uvrženi do zmatkův nevkusných, že jsem, maje slabou chvíli, nechtěl již úmorně zrna v baňkách přestavovati, darovalť jsem můj chronometr památeční rytý rolnici jakési. Neblednoucí zásluhou mojí pak zůstalo, že pomohlť jsem pochopení času do krajův těch zavésti.
Možno jest též udivovati se nad bohatstvím zvěře roztodivné, nespoutaně tamo živořící. Obzvláště broukův hnědých jest hojnost, též stavové dobytka jsou vysokými. Leč podivnou osobitostí jest nadán dobytek tamní, že tělo jeho toliko z předního a flákot složeno jest.
Zvěř všeliká žije tamo na výsost volně, hustě si libuje v symbióze s člověkem. Úkazové, kteréžto svobodně mohl jsem pozorovovati, vzrušovali by napevno řádného profesora Cimburka, přiznanou to hlavu pražského c.k. Společenství na obranu spravedlivou zvěře přírodní, neboť národové tamní nezdráhají se přechovávati zvěřinu větší a přednostně pak menší, až drobnou, přelétavou, jakož i lezoucí arciť plazivou ve sklepích, půdách, sednicích, spížích, ložnicích i chlévech, hojně pak vyzdobených choroši, lišejníky či kapraděm samcem.
Hájové tamní rozprostřevši se na placatinách převážně místní landšaft tvořící, vyrobeny jsou z poctivého dřeva březového. Pomimo lesů krajina jest tvořena i bahnem a vsi, ba městy. Řeky jsouce po evropském způsobu naplněny vodou, dlí roku valný kus ve skupenství kluziště. Baže, baže v zimě bývá tam řádný samec, až vodka se do hrdlí sama lije a kmet Mrazík sbírá i dva tucty zmrzlých denně.
Velíkost neobsažitelná jestiť kořenem i jiných úkazů s počasím spjatých. Poutník tamních poměrů znalý, maje saní dobrých, schopen jest stále se pohybovati ve dne, či na slunci, či v létě, měníc vhodně polohu svou zeměpisnou. Úkaz tento zainteresoval mne značně, neb na rodném Kolínsku toliko vzácně jest pozorovatelný, neřku-li, že na západě cosi takového ani nemají.
Místa sídelní obydlenať jsou převážně lidmi. Národ tamní, uvyklý v městech prodlévati, málo čímž se odlišuje od národův a ras nám známých cumbajšpíl z Rokycanska či Švábských zemí. Hustě pak hovoří francouzsky, což cestovatele mnohé uvádí v surpríz a zmatek. I já dal jsem si u Žida kompas můj cestovní, též rytý, zkontrolovati a notně lámal sobě hlavy, zdali jakýs rarášek, zlý to oportunista, nezaměnil mi východ za západ.
Krom Frankův objevilť jsem též lid skládající se z bab a tzv. „malých mužů“, kterýžto hovořil odlišně. Pohybují se zpříma, oděni obyčejně v šat klasický, výrazně doplňovaný dle tradic šatem, jež v Evropě se zove sportsmanským. Ačkoli sport a jiné prostocviky v našem zkostnatělém Cislajtánsku označovány jsou za nemravnosti spodiny a přivandrovalců hodné, tamo předpojatost tato již pokrokově odstraněna jest. Přízni veliké těší se zápas. Leč nikoliv zápas řeckořímský či onen moderní pěstní boj anglický, jež v kruzích kosmopolitních zove se boxingem. Borci tam nerozřazují se dle tíhy, ni věku, ba arén pro diváctvo dosud se nedostává. Zápas děje se nejčastěji okolo dvéří. Počáteční postavení borců jest za sebou, třímajíc tlumoky či koše. Počet hráčů ustálilť se na čísle mne neznámém a divák nezasvěcený domnívá se zpravidla, že omezen není. Hra tato zahájena jest v mžik dveří otevření. Borci, opustivše polohu za sebou tvoří kvaltem shluk charakteru chuchvalcovitého, nahlas opakují se slova o třech a čtyřech písmenech, padají první údery. Shluk usilovně pak kmitá sebou a různých prostocviků dělá. Žel bohu, hustě se porušují řádné regule, anobrž zápasů většina přervána jest zásahem sudích. Ti mají na rozdíl od borců dresy jednotné, ba i koně. Zprvu s borci zápasícími hovoří, po té zapojují se sami do hry. Zhusta pak vylučují provinivších se proti regulím výtečníků. Tito jsou pak doprovázeni na lavici trestnou, kteréžto u nás na Kolínsku šatlavou zveme. Jest-li hra do konce svého dovedena, zvítězivší borci zpravidla krokem svižným zápasiště opouštějí, nesouc vítězoslavně tlumok či koš cenami vrchovatý.
Jsa posedlostí cestováním jat pobylť jsem v krajích oněch notnou dávku dní. Pobyt můj označil bych co studijní neb mnohé s čím u nás setkati se nelze, já viděl, ba cítil.
(Kniha končí poznámkou nezbytnou tehdy pro české buditele ve zkostnatělém Předlitavsku: všechna práva vyhrazena, veškerá podobnost náhodná.)

Hysterik 1987